Vlaďka Šenkeříková (Futerová)

Myslím, že jsem poměrně hodně emotivní člověk, proto práci pro mé klienty vnímám jako osobní závazek a každé úspěšné umístění kandidáta se pro mě stává srdeční záležitostí:-)



Toho času pracující na projektu multiplikace lidských zdrojů, tedy na rodičovské "dovolené"

Práce s lidmi pro mě byla vždycky jasná volba, otázkou bylo jen, s jakými to bude. Sen stát se učitelkou mne opustil ještě na základní škole, možnost být v úzkém kontaktu s lidmi s mentálním postižením mne nakonec inspirovala ke studiu speciální pedagogiky. Ještě v průběhu vysoké školy jsem se ale začala profilovat více k sociální práci, a proto jsem jako druhý obor vystudovala sociální pedagogiku se zaměřením na problémovou mládež.

Díky tomu jsem také hned po dokončení školy získala práci v sociálně právní ochraně dětí. Zpětně musím říci, že to byla zatím největší škola mého života. Jenže i když mne práce s dysfunkčními rodinami bavila a hlavně hodně naučila, pro pozici úřednice jsem se cítila být ještě zbytečně moc mladá.

A tak jsem se díky nabídce práce konzultanta v největší světové personální agentuře dostala k ( dnes už vím, že vytoužené) personalistice. Během čtyřletého působení jsem se postupně věnovala obsazování všech typů permanentních pozic od výroby přes logistiku, obchod, IT, marketing, HR, stavebnictví až po nejvyšší management. Práce v korporátním prostředí byla obrovskou zkušeností, postupně ale také velkým rozčarováním z honby za čísly, nesmyslných KPI´s, neustálého reportingu brzdícího efektivní práci…

V té době jsem byla rozhodnutá, že pokud z této agentury odejdu, rozhodně to nebude ke konkurenci (vždyť je to přeci všude stejné). Jenže to by nesměla přijít nabídka od personaliste.cz, kde to fungovalo jinak - žádný reporting, žádná čísla, ale naopak vědomí, že všichni jsou jeden tým se společným cílem, že každý konzultant je pro firmu důležitý, že má tolik prostoru a podpory, kolik potřebuje, že si sám rozhoduje o tom, co pro úspěšné obsazení pozice podnikne…

Nebylo tedy nad čím přemýšlet.

Já konkrétně jsem měla ještě jeden důvod přidat se k této partě – nabídka přišla i přesto, že jsem avizovala „tikot biologických hodin“ a pravděpodobnost odchodu na mateřskou dovolenou v horizontu několika málo let. Vědomí, že dostanu maximální podporu, pokud se budu chtít postupně v rámci možností zapojit i jako maminka, mne přesvědčilo změnit názor a tedy i zaměstnavatele.

Po dvou letech v týmu úžasných lidí se teď mohu s klidným srdcem věnovat malé dceři a zároveň se těšit zpět.

A proč spolupracovat právě se mnou?

Protože mám svoji práci ráda a díky vám s ní mohu zůstat i v současné době v kontaktu - třeba formou kariérního koučinku nebo profesního poradenství. Nebo prostě proto, že mě zajímáte...