práce jako výhra v loterii

Kamarád se mě nedávno zeptal, co bych dělala, kdybych vyhrála ve Sportce.


04.04.2014 1580x přečteno 0 komentářů

V roli konzultanta často řeším s lidmi otázku, podle jakých kritérií se rozhodují při výběru společnosti, pro kterou chtějí pracovat. Pokusím se zamyslet nad tím, jak by vypadala má odpověď.

Už teď vím, že jsem měla velké štěstí a poměrně rychle jsem přišla na to, jaký obor mě bude bavit. Zkušenosti na pozici konzultanta jsem nabírala jako absolventka v jedné z předních světových personálních agentur – vybírala jsem kandidáty významným, převážně výrobním společnostem - od pozic administrativních, pozic techniků, specialistů, až po top manažerské pozice.

Práce mě velmi bavila,

přesto se mi občas honily hlavou myšlenky typu „dnes se mi nechce do práce, ale MUSÍM..“, „šla bych se proběhnout, ale MUSÍM tu sedět do 5 hodin, i když toho stejně udělám víc večer doma“ nebo „ještě, že už je pátek“

V té době se mi dostala do rukou moje první kniha na téma svobody v práci – Štěstí doručeno od Tony Hsieh, kterou mi doporučil nyní již můj kolega, Pavel Plachý – byla mi obrovskou inspirací a nyní je svoboda v práci jedním z aspektů, podle kterých je dobré svého zaměstnavatele vybírat. Téma svobody v práci mě dovedlo až do mého současného působiště – personalisté.cz, kde dělám stále tu stejnou práci jako ve velké mezinárodní agentuře, ale dělám ji jinak.

Svobodněji, efektivněji, bez kliček, ne pro nadřízené, ale pro své klienty a kandidáty. 

Dalším kritériem jsou pro mě lidé, kterými se obklopuji – většinou výběr svých kolegů člověk nemůže ovlivnit – v personalisté.cz je to přesně naopak. To mě okouzlilo, a každý den se přesvědčuji o tom, jakým neuvěřitelným přívalem energie mohou být skvělí kolegové.

V neposlední řadě je to u mě o hodnotách, které společnost a lidé v ní vyznávají, a to, zda se jimi opravdu řídí – o tom se netřeba rozepisovat, každý ať si srovná v hlavě sám. 

Myslím, že za vše mluví to, že se nyní často přistihnu, že nevím, co je za den – každý den mě baví stejně, ať je všední nebo víkendový.

Nebo to, že všichni hrajeme férově, kolega je i přítel, se kterým můžu trávit čas mimo práci.

A zpět ke kamarádovi a jeho otázce, co bych dělala,  kdybych vyhrála ve Sportce. Odpověděla jsem, že to samé, co dělám teď.

To je, myslím, ta největší výhra…